Rubrika: Lamenty mimo

Minulý týden jsem v příspěvku POMOZTE FOLKLORISTOVI! vyzýval, abyste mi pomohli v hlasování v soutěži pouličních muzikantů Ukaž co umíš, do které jsem se před časem přihlásil.

Hlasovat se mělo do konce července, a tak jsem burcoval všude možně, abych nabral potřebné hlasy. Napsal jsem si i skript, který z Youtube získával stav aktuálního hlasování a vypisoval je na stránce, kterou jsem celý týden průběžně kontroloval.

Byl to lítý boj, týden před koncem vedlo video označené číslem 3, pak jsem na sociálních sítích nasdílel svůj příspěvek a dostal se do vedení, kde jsem se držel až do posledníího dne. Ale poměrně úspěšně se za mnou drželo video číslo 6 (jak jsem později zjistil, jistý Filip Vítů), kterému se v posledních dnech dařilo každý večer získávat desítky hlasů.

Dnes odpoledne, v poslední den hlasování, když jsem chtěl zahájit finální vlnu propagace, jsem nečekaně zjistil, že výsledky již byly uzavřeny a že se mi podařilo uspět. Místo dalšího vybízení k hlasování jsem tedy už jenom poděkoval za hlasy (tímto i zde děkuji těm čtenářům, kteří se za mně v hlasování postavili)

Po ukončení soutěže, však nebylo ukončeno hlasování, protože to z podstaty Youtube však ani není možné. Video Filipa Vítů získávalo další a další hlasy, a v době psaní tohoto příspěvku vedl o nějakých 25 hlasů.

V návaznosti na to se na FB stránkách organizátora začaly scházet rozohněné reakce, na to, že hlasování bylo uzavřeno dříve než o půlnoci:

Chápu soutěžící, že se ozvali, uvedený výsledek skutečně odpovídá stavu z konce pracovního týdne – a poznamenávám, že na jejich místě bych se také ozval. Zároveň ale chápu organizátory, že vyhodnocení provádí v rámci své pracovní náplně nějaký úředník,  který vyhodnocení provedl v poslední pracovní den v červenci; úředník, pro něhož je zřejmě nemyslitelné, že by výsledky kontroloval ve svém osobním volnu o půlnoci z neděle na pondělí.

Termín vyhodnocení soutěže byl již na počátku zveřejněn v příspěvku z 2. července takto:

Nikde se nemluví o půlnoci či dokonce o posledním dni v červenci, jako finální datum je vyhlášen poměrně vágně konec července. Ten se dá vykládat i výše uvedeným způsobem a není na místě se na hodnotitele obořit s odvoláváním na vlastní výklad.

Shodou okolností jsem měl lepší načasování, svou výzvu jsem totiž v masovném měřítku sdílel na sociálních sítích zřejmě o něco dříve než ostatní. Dokonce jsem úspěšně vyhlásil výzvu na Twitteru:

Twitteřani, max 2 minuty! Prosím potřebuju helfnout: https://t.co/Nl0hHByuXr Co třeba @Koniash @KohyCZ @zevloun @VonWrath ?

— Folklorista (@folklorista_cz) 30. července 2016

…tahle „kampaň“ mě také stála nemalé úsilí, přinesla mi poměrně hodně hlasů a přitom zbytečně, protože to už bylo v době, kdy byly výsledky vlastně uzavřeny.

Tímto bych problematiku výsledků uzavřel, a komentujícím bych maximálně doporučil, aby se s tím srovnali (nic moc jiného se s tím vlastně dělat už nedá), uvědomili si, že někdy je lepší věci neodkládat do poslední chvíle, a aby svou „zlost“ integrovali třeba do autorské písně, která by tak mohla být pořádně nabytá emocemi. Nezavírejte si u organizátorů dveře, zúčastněte se příští rok a snažte se poučit a udělat věci lépe, vstříc k lepším výsledkům.

Další „reakce“

První reakcí na uzavření příspěvků však byla ne-příliš-příjemná reakce jisté Terezy Kutrové:

Její hodnocení bylo podle mě dost zbrklé a plné zášti. Věřím, že kdyby mé „vystoupení“ viděla, věřím, že by ještě svůj soud přehodnotila. Snažil jsem se z plných sil o show: přehazoval během hraní nejrůznější nástroje, hrál divákům na přání, snažil jsem se pobavit Zlín (což bylo jedním z účelů této soutěže), sršel jsem tam vtipem a zvlášť emocemi, hlavně proto, že se mi pár dní před tím narodila dcera. Já vím, že jsem zdaleka nebyl nejlepší hudebník, ale upřímně si myslím (i když jsem ostatní vystoupení neviděl na vlastní oči), že jsem ve svém vystoupení předvedl nejvíce entuziazmu a snahy oživit Zlín.

Nicméně chápu, že z uvedené videoukázky to vypadá, že jsem tam půl hodiny hulákal jako v hospodě. Není to pravda. Hrál jsem písně z různých regionů, s různým obsahem, snažil jsem se zachovat autentickou formu každé z písní. Je to jen shoda okolností, že pořadatelé soutěže vybrali na Youtube zrovna fragment s písněmi, které se uvedeným „hulákacím“ stylem skutečně zpívají:

Milá slečno Terezo Kutrová, pokud vás štve, že jsem vybízel lidi, aby mi „naklikali“ vítězství, jiní soutěžící toto nedělali o nic méně. Toto totiž nebyly přehrávky konzervatoristů, tohle je soutěž sympatie – JE TO O TOM nalákat hlasující a upozornit zároveň své okolí, že existuje iniciativa, co se snaží Zlín oživit.
A když už chcete organizátory kritizovat za způsob hlasování, pokud znáte jiný způsob, jak hodnotit pouliční muzikanty, prostě jim ho sdělte.

Mně osobně napadá jako nejtransparentnější – i když neúplně praktické – hlasování s občankou na informacích Magistrátu města Zlína…

Jsem hudebník-amatér, za svá „vystoupení“ nechci, nikdy jsem nechtěl a ani nikdy taky nebudu chtít brát žádné peníze. Skutečně nerozumím tomu, proč by měly být peníze z výhry vyhozené. Předem jsem upozorňoval na to, že výhru investuju do toho, abych mohl bavit a rozdávat radost lidem kolem sebe – opravím si nástroje poničené hraním a za to, co zbyde koupím nějaké chrastítko, pro svou novorozenou dceru, které jsem mimojiné věnoval tohle vystoupení (a taky jsem to tam výslovně uváděl).

Mí konkurenti jsou často polo-profesionální hudebníci, kteří si na podobné peníze přijdou za jeden placený kšeft. Já hrávám prakticky zadarmo dětským folklorním souborům, seniorským skupinám, nebo na srazech důchodců – a nemám z toho nic, leda radost z toho že jiným se mé hraní líbí a to, že se s ostatními svezu na vystoupení nebo dostanu večeři.

Právě proto si myslím, že nebyly peníze, jak vy uvádíte, vyhozené do vzduchu. Půjdou tam, kde budou také potřeba.

Nepříjemná pachuť z dobře míněné akce

Myslím, že záměr organizátorů byl dobrý – uspořádat akci, při které se oživí ulice Zlína a bude se tam zase jednou něco dít. Motivaci pro účinkující zvolili také dobře – a navíc ve spolupráci s lokálním obchodem s hudebninami.

Jistě nikdo neměl v úmyslu zorganizovat něco, co poštve jedny proti druhým a do ulic internetu vnese nepokoje ve formě flame a hate příspěvků. Ty už navíc ničemu nepomohou, jenom způsobí další bolení.

Ono to totiž může taky dopadnout tak, že se kvůli rozpoutané nenávisti na sociálních sítích tato akce vyhodnotí jako negativní a další ročníky se již pořádat nebudou, a to by byla škoda hlavně pro příští generace muzikantů.

Aktualizace k 1. 8. 2016: Nakonec vyhlášení výsledků dopadlo kompromisem:

Asi to znáte, je to docela běžná situace – někde hrajete a rupne vám struna. Rychle se přesunete k futrálu, vytáhnete náhradní, natáhnete ji na nástroj a hraje se dál.

Stejná situace se mi stala na svatbě tuto sobotu, když mi na houslích ruplo éčko.

Avšak když jsem se prohraboval houslovým obalem, našel jsem tam už jen jedinou strunu – sice éčko, jenže kytarové.

Situace však byla zoufalá, nebyl čas lámat si hlavu s tím kdo je kdo a tak jsem se pokusil na kolík namotat tuto zdánlivě kompatibilní strunu. Za zády mi mezitím kamarádi odzpívávali jednu oblíbenou rozkazovačku za druhou…

Samotného mne překvapilo, že mi kytarová struna zněla pod smyčcem podobně jako houslová, nicméně ten vjem byl dán spíše kombinací mého okamžitého štěstí nad znovupoužitelností houslí, již notně pokročilou hodinou a s ní spojenou fyzickou i společenskou únavou.

No, protentokrát jsem situaci zvládl, ale upřímně: není si co nalhávat, problémy se kupí a stav mého hudebního skladu je dlouhodobě neudržitelný:

• dochází mi notový papír,
• koncovka (pastýřská píšťala) postupně chytá zelený odstín – bojím se, že plesniví,
• sada foukacích harmonik už taky přesluhuje,
• doma na mě už dva roky čeká akordeon, který potřebuje odbornou opravu zapadlé klapky,
• nutně si potřebuju koupit klavír, aby v obyváku zakryl prasklinu na zdi.

Krom toho: až mi na některé z příštích akcí praskne struna na kytaře, budu si na ni muset stáhnout tu z těch houslí, což dost možná může zaskočit nezasvěcené posluchače.

No, prostě, až se to stane příště, už ty struny opravdu není kde brát.

Díkybohu se mi nabízí jedno východisko: před měsícem jsem se zúčastnil soutěžní akce Ukaž co umíš! V rámci tohoto projektu vystoupilo ve Zlíně několik muzikantů a ten, který na Youtube obdrží nejlepší hodnocení, ten dostane 3000,- slevu na nástroje a hudební vybavení.

Chtěl jsem se hlasování nezúčastnit a umožnit výhru někomu z mladých muzikantských nadějí – třeba zrovna tomu klučinovi, který Zlín oblažil svěží písní o postapokalyptické nukleární zimě o čtyřech akordech…

Ne, samozřejmě kecám, vyprdnul jsem se na to a nechal to vyhnít, dokud mi nepraskla struna a zbytek už znáte.

Hlasování probíhá do konce července 2016 a na vítěze mi týden před uzavřením chybí nějakých 60 hlasů.

Pokud mi umožníte v této klikací soutěži vyhrát, zachráníte tím nejen mne, ale i mé kamarády, kteří mé fidlání poslouchají při popíjení nápojů nejasného původu. Kdo ví, třeba mi napříště rupne struna už na vaší svíci/svatbě/oslavě/pohřbu [nehodící se škrtněte] a to byste zajisté nechtěli.

Jak hlasovat?

1. Klikněte na odkaz https://www.youtube.com/watch?v=VkaU_DqZ800 (tj. ukázka z uvedené produkce)
2. Hlasujte tak, že pod videem kliknete na „palec hore“ (tj. video zařadit mezi oblíbené). Pro hlasování musíte být přihlášení na Google (nebo pokud máte Android, tak myslím můžete hlasovat na mobilu)
3. Sdílejte tuto výzvu na facebooku či twitteru všem, kdož podobně jako já již nemohou dále snášet pomyšlení kytarové struny natažené na houslích!

(pozn.: Nikoho nenutím tam ten palec nechat i po vyhlášení výsledků soutěže 😉 )

Aktuální stav hlasování:

Až budete mít odhlasováno, můžete toto video i shlédnout:

Vím, že můj výkon nebyl úplně ideální, to i proto, že odpovídal mému tehdejšímu stavu – 3 dny před touto akcí se mi vrátila domů manželka z porodnice a v mezidobí jsem toho moc nenaspal…

Úplně nejvíc nejradši budu, když ještě k tomu pod video napíšete nějaký krátký komentář, který dá i pořadatelům jistotu, že vaše hlasy jsou reálné a že jsem si za účelem hlasování třeba nezaložil pár falešných youtube účtů.

Výtěžek z případné výhry připadne na pořízení nových strun a když to půjde, pořídím si k tomu novou foukací harmoniku. Možná něco zbyde i na nějaké to hrkátko pro kojence, jenž mne mezitím vystrnadil z ložnice do přístěnku vedle kuchyně.